Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje dračice

8. 3. 2009

 Moje dračice

Šestiletá blonďatá holčička si vybrala pohár a nedočkavě poskakovala u stolu. Toho, že její ruce poletující kolem sklenek plných pití vlévají její mamince hrůzu do očí, toho si vůbec nevšímala. Číšník konečně položil pohár na stůl a vrátil se zpátky za bar. Možná právě díky tomu, že pohár stál dívenku spoustu minut přemlouvání a prošení, vykouzlil se jí na tváři velký černý mrak. Vždyť pohár nevypadá stejně jako ten, který si vybrala na obrázku. Zvedla se a zamířila k baru. Maminka ani nestihla nic říct a dívenka už klepe na bar „Pane, to je jiný pohár“…

Téhle dívence bude brzy jedenáct let. S obdivem sleduji jak je stále více schopna komunikovat s cizími lidmi a nebojí se jako jiné děti stěžovat si a dávat najevo to, co si myslí, ať už je to správné nebo ne.

Zdeňka Dudomai, narozena v Olomouci 12. května 1998. Nyní žije doma se svou maminkou a svým bratrem. Jako její sestra s ní trávím spoustu času a do srdce ji mám vrytou velmi hluboko. Byly ji teprve tři roky, když odjela s maminkou na rok do Austrálie a jediná škoda je, že to bylo tak brzy a její vzpomínky na tuto zemi jsou téměř ztraceny. Přesto spousta fotek s rozzářeným úsměvem ukazuje, že to pro ni byl velmi hezký rok a tak ani nelituji, že jsem po ní musela takovou dlouhou dobu tesknit.

Do školy se hodně těšila, v dnešní době už však pozoruji tendenci ústupu. Jedno ráno ji bolí bříško, další den hlava. Nedej bože, když se někde bouchne do ruky, to je potom minimálně na dva dny odpočinku. Ale na druhou stranu, její herecké schopnosti musím pochválit, občas mě dostane na pochyby a sama si nejsem jista, zda simuluje nebo ji opravdu něco je – a poznat simulanty pro mě normálně věru není vůbec problém, sama jsem v dětství věděla jak na to... Poslední co bych však o ní mohla říci je, že by byla nějak líná. Naopak. Je to velmi hyperaktivní děvče, vždyť její obyčejný den je naprosto zaplněn, kromě školy zvládá tanec – čtyřikrát týdně trénink, nikdy ne kratší než hodinu a půl, a k tomu ji zbývá energie ještě si zatančit doma, proběhnout se s kamarádkami, dlouhé promýšlení plánu jak se vyhnout utírání nádobí a jak oddálit nutnost konečně udělat domácí úkoly. Nepamatuji snad dne, kdy by šla spát dříve než v jedenáct večer, a i to na ní bývá mnohdy příliš brzy. A tak, když s ní ulehnete, musíte ještě dobrou hodinu odpovídat na její otázky, tisíckrát zopakovat „dobrou noc“ a mnohokrát zatnou zuby, abyste ji nepřestěhovali do sklepa.

Je to velmi inteligentní děvče. Nezvládá sice češtinu (díky své dysortografii), ale její logické myšlení a překvapující logické pochody ničí všechny předsudky o blondýnkách. V případě, že se soustředí, dokáže spoustu věcí a moje pýcha spojená s ní jen roste. Horší je přesný opak, ztráta soustředěnosti – je to problém, s kterým se těžko bojuje a u hyperaktivních dětí je běžný. Proto si myslím, že je opravdu důležité, aby dělala ve svém životě především to co ji baví, protože překonat se k pozornosti nad pro ni nepodstatné věci asi jen tak nezvládne. Hodně doufám, že vydrží právě u tance, protože ji tanec opravdu baví a dokáže se zapřít, aby se krůček po krůčku zlepšovala.

Je to také velmi emotivní člověk. Na její tváři vždy okamžitě poznáte, jakou má náladu. Její radost bývá extrémní, stačí maličkost a dokáže projevit takové štěstí, že je až s překvapením jak vás to dožene k slzám. Velmi rychle od ní lidé přejímají její náladu. Vzteká-li se Zdenička, vztekáte se i vy. Chcete ji vynadat? Copak to jde, když se směje tak moc, že koutky vašich úst se řídí podle ní a ne podle vás?


 

 

Náhledy fotografií ze složky Zdenička

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

chjo :)

(paní dudu, 26. 4. 2009 9:59)

pojď na mou hruď dcera - vlastně obě a kdo se na vás jen křivě podívé tak ...............vrrrrrrrr

Olince:

(Eva Némethová, 14. 4. 2009 17:25)

Pro případnou odpověď připojuju ještě svůj mail:

ewanem@seznam.cz

Zdenička

(Eva Némethová, 14. 4. 2009 17:23)

Je opravdu překrásná, nemůžu se nabažit pohledem na ni. Jinak - z tebe, Oli, je úžasná krásná a chytrá slečna, taky jsem tebou unesená! Kontakt na tvý stránky mi dal taťka, Pardubice
jsou malý, já dělám pokladní v Hypernově, takže se občas vidíme a hlavně si posíláme přeposílky přes internet. --- Pozdravuj mamku. Byla důležitou kapitolou mýho života a škoda, že naše přátelství skončilo tak nešťastně... Eva